recyklace - bedýnka na víno

mám ráda nádech minulosti

bažant

V mládí jsem bydlela v krásném městě v srdci Českého ráje. Můj strýc byl myslivec. Několikrát se stalo, že nám za dveřmi nechal něco k vylepšení našeho jídelníčku. Mrtvolu zajíce, koroptve, bažanta... Asi ani netušil jak moc mě to a vlastně naši celou rodinu zasahuje. Vždycky jsme tyto chuděry odvezly k babičce, která chovala králíky a věděla si rady. Pak nás zvala na oběd. Vždycky jsem v tom jídle viděla toho  krásného tvora a jedla jen knedlíky s omáčkou. Musím podotknout, že vegetarián ale nejsem. Maso zakoupené v obchodě se snažím vnímat jako anonymní. Ale moc se těším do nového očištěného světa, který nám slibuje náš Stvořitel Jehova. Původně totiž lidé jedli pouze rostlinu stravu. A doufám, že o tak bude i tam. Vždyť existuje nepřeberné množství ovoce a zeleniny a tolik rozmanitých chutí. Vše se změnilo až po potopě, když Noe vystoupil na zem z archy. Je to vidět z tohoto biblického textu :

1. Mojžíšova 9 :3  Každý pohybující se živočich, který je naživu, ať vám slouží k jídlu. Jako v případě zeleného rostlinstva vám to opravdu všechno dávám.

Vracím se zpátky k strýci myslivci a tentokrát k bažantovi. Jednoho dne jsme opět našli za dveřmi krásného bažanta. Pro mnoho lidí pochoutka. Pro mne nepříjemný zážitek. Chodila jsem tehdy na střední. Ráno jsem při odchodu do školy za dveřmi objevila další ubohé zvíře. Plná zážitků jsem se svěřovala kamarádce. U nás na škole bylo hodně přespolních z celých Čech. Je to škola jediná v Čechách a byla plná Pražáků, dokonce i pár lidí z Brna. Moje hořekováni zaslechl spolužák z Prahy. Vykulil oči a ptá se: "Proč bažanta?" " No přece k jídlu! " Vykulil oči ještě víc. "Jak,.....k jídlu?" Ještě chvíli jsme se nechápavě bavili až jsme se dobrali závěru. Ten nebožák vůbec nevěděl, že bažant je živý tvor. Nikdy ho neviděl ani o něm neslyšel. Myslel si, že je to, to skleněné, co používal jeho dědeček. Tak nevím, jsou i dnes ještě nějací Pražáci co nevědí, kdo je bažant? A chyběl tento můj spolužák na hodině přírodovědy? A kolik vlastně znal z přírody okolo nás?
  Je dobré si s dětmi hodně povídat, brát je na výlety do polí, lesů, luk. Vždyť okolo nás je tolik nádherných rozmanitých výtvorů našeho laskavého Stvořitele.
 Je to tuze veliká zábava pozorovat  tuto rozmanitost.
 A poznáme z toho jakou lásku má Jehova ke svému stvoření.
Také jeho moudrost, fantazii, smysl pro krásu a pro humor. :-)

 litografické tisky okolo roku 1870

Daisy Mrázková a její milý příběh ze stejnojmenné knihy

vypráví o sobě : Daisy Mrázková

 

 

 

Auto z pralesa

 

Bylo jedno město velice krásné, velice nové, velice skleněné, velice železobetonové.

A domy byly vysoké a bílé jako kostky cukru.

A všecko bylo z umělé hmoty a omývatelné a každý měl silonové ponožky a fotoaparát, a každý měl skútr a tranzistor, a každý měl auto a ledničku a televizor. Měli tolik práce… Starali se o Věci. Všichni od rána do večera pracovali, aby měli dost Věcí.

 

A jednou se stalo, co se nemělo stát.

Městem projíždělo nákladní auto, asi bylo zdaleka, odněkud z pralesa, a na tom autě byly naložené předlouhé a přeširoké mohutné kmeny poražených stromů… Musely to být staré stromy, sice by nebyly narostly do takové délky a šířky… A na těch kmenech, jak tak ležely spoutané řetězem jako svazek obrovitých prutů, byla tlustá kůra, voňavá, rezavá, rozpraskaná… A z té kůry visely šedomodré lišejníky jako dlouhé vousy, a kdo tu kůru viděl, musel si vzpomenout na vysoké kopce a hluboké lesy a vítr s sněhové  bouřky a vánice, a musel si vzpomenout na poupátka skrytě pučící na jaře, a musel myslet na malá zelená místa mezi mechem a kapradím a na vyprahlé, sluncem horké růžové jehličí…

A možná že v té kůře ještě seděli lesní broučkové a můrky, ano, to je možné, ba jisté… Seděli tam a vezli se městem a jejich křehounká barevná křídla byla složena na různý způsob.

 

A jak tak to auto tím městem projíždělo, lidé viděli, co se na něm veze, dívali se a zapomínali na tranzistory a skútry a grily a mixéry a gramorádia a magnetofony, zapomínali na to všecko a vzpomněli si na bzučení modré vážky a na vůni pryskyřice a na otisky srnčích kopýtek a na záření rosy a na střízlíčka, který se tiše proletuje v křoví.

A otáčeli se za autem a šli pomalounku za ním jako přičarovaní, a šli a utíkali, všichni utíkali za autem, až utekli z města, utekli z města ven, poztráceli své taštičky ze silonu, povyzouvali opánky z pěnové gumy, utekli do lesů k zeleným můrkám a k malým čirým studánkám a k modrým hořcům a tajemným plavuním.

A udělali si ohníčky,

nalámali suché větve a udělali ohníčky,

malé řežavé ohně,

ze kterých stoupal bílý kouř do tmy,

a všecko bylo jejich,

oheň a vzduch a hvězdy a tma,

a ticho a hlína a rosa a písek,

a vítr a slunce a listí a kouř,

všecko to bylo zase jejich."

 

 

 

Vybavil se mi tento krásný text z Bible : Izajáš 65:22

Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu; a moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou

 

podzimní

organizéry

                                                             na věšácích se nazamotají  :-)



 

 

stůl ze židle

Staré věci prosím nevyhazovat !

 Jsou sice omšelé.

Jsou ale moudré a krásné svou řemeslnou prací.

Opěradlo židle se asi rozbilo, proto ho někdo uřízl.

 Sedadlo bylo v zoufalém stavu.

 Zdravá zůstala jen kostra.

Bylo by škoda ji vyhodit, ne ? 

Chtěli jsme, aby zůstal omšelý vzhled, který je kontrastní k zlaceným talířům.

Barva je tedy jen zabroušená a zafixovaná.