Lidé se prý dělí na pejskaře a ty kdo mají rádi kočky  (kočičáře?) .

My máme rádi všechny zvířata.
Jednoho dne k nám ale vkráčel sousedovic Macourek. Slušně jsme se pozdravili a nabídli něco malého k snědku. Řekl, že se mu u nás docela líbí a że přijde zase. Jeho návštěvy byly stále častější až jednoho dne zůstal úplně. A k páníčkūm sousedům začal chodit na návštěvu. Omluvili jsme se, ale hodní sousedé to respektovali. K stáří byl slepý, ale dovedl ulovit chrousta v letu, přejít bezpečně silnici. Rád se potuloval venku, ale vždy se spolehlivě vrátil. Když bylo vedro vlezl si do vany a chtěl osprchovat.
Macourek už není, ale máme 3 kocoury : chtěného Edu, nechtěného  Šupa, který nemohl být u kamarádky a nově i nechtěného destruktivního Karla, kterému manžel říká Kájínek. A tak se z nás stáli kočičáci (nebo kočičáři?).

Tak nevím čím to je, ale vždycky když chci něco namalovat, tak z toho většinou vyjde........................K O Č K A !

A ještě pár citátů  o kočkách :

Kdyby zvířata dovedla mluvit, pes by byl výřečný chlapík, zatímco kočka by byla graciézní dáma se vzácným darem nikdy toho neříkat příliš mnoho. (Mark Twain)

Když si hraji se svou kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli než já z ní? 
(Michel de Montaigne)

To, co kočky nejvíc oceňují na lidech není podávání potravy, které považují za samozřejmost, ale to, že je s nimi někdy zábava. 
(Gerald Household)

I ta nejmenší kočka je mistrovský kousek. (Leonardo da Vinci)

Asi proto se říká o hezkè ženě : "To je kočka !"  :-)