červená Karkulka - verze pro ty kdo milují vlky
Pohádka o červené Karkulce je klasika která se přenáší z generace na generaci
postava Karkulky roztomilé starostlivé dívky, která je sežrána zlým vlkem i s babičkou žijící opuštěně v lesním příbytku, statečný myslivec a rozpáraný vlk zanechává možná v dětské mysli spoustu otazníků ???
Nic proti klasickým starým pohádkám - předkládáme naši verzi pro ty, kdo milují vlky.
My tedy ano :-)
Byla jedna šikovná děvčička. Říkali jí červená Karkulka.
Její nejoblíbenější barva byla totiž barva vlčích máků, lesních jahod, jeřabin a muchomůrek. Bydlela v malé chaloupce blízko lesa. Uměla výtečnou tvarohovou bábovku a šípkové víno. V lesní chaloupce bydlela její babička Andulka. Karkulka ji ráda a často navštěvovala. V lese bydlel myslivec Albert. Byl to milovník zvířat a flintu měl jen na pytláky. V lese taky bydlel vlk Fred. Pomáhal Albertovi hlídat les, aby vše bylo tak, jak má být. Jednoho dne se Karkulka zase vydala na návštěvu k babičce s čerstvě natrhanou kyticí voňavých květin, upečenou bábovkou a výtečným šípkovým vínem. Společně se všichni sešli, povídali si co je nového a měli pohodu.
Pohodu, která by jinak v lese určitě panovala ale narušoval zlý pytlák Syčák. Co byste udělali vy s takovým?
Měl by dostat pěkně za vyučenou, že?
Tak jdeme na to!
Tak ten pytlák Syčák se vydal na lup do lesa. Měl totiž políčeno na mladé zajíčky. Karkulka zahlédla pytláka na kraji lesa a hned od babičky Adélky zatelefonovala myslivci Albertovi a ten zašel za Fredem.Vlk Fred zaběhl do chaloupky k babičce a přestrojil se za Karkulku. Zajícům dal echo, aby se dobře schovali. Potom se jen tak potuloval po lese až jakoby náhodou narazil na Syčáka .
Dobrý den pane Syčák.
Dobrý den Karkulko.
Kam jdete pane Syčák?
Ale, k babičce do chaloupky. Spravit jí budík, zalhal zbrkle Syčák.
To jste hodný. Tak to půjdeme spolu.
To se ale Syčákovi moc nehodilo. Ale co mu zbývalo. Poslušně kráčel vedle Karkulky. Po očku po ní pokukoval a plánoval jak z toho ven.Vlkovi ale Karkulčina čepice moc neseděla.
Karkulko jak to, že máš tak chlupaté uši a tak velké zuby.
To mám na strašení pytláků. To víte v lese se občas potulují. Ale mylivec Albert má na ně políčeno. O tom se nesmí mluvit. Vám to ale prozradím. Babička totiž není babička Adélka ale přestrojený krvežíznivý vlk. Ten les je opravdu moc nebezpečný. Potuluje se tu i přestrojený strašlivý požírač pytláků za myslivce. Ten už jich sežral. Myslím, že jen vloni jich byla nejmíň stovka. Takového pytláka pozná podle čichu na sto honů. Ráno jsem ho potkala a říkal, že dneska cítí že se asi dobře nají.
A nakonec !!!!!!!!!!!! Já vůbec nejsem Červená Karkulka! Strhl si Fred čepec. Ale vlk s velkými zuby, co vůbec nemá rád pytláky!!!!!!!! Vycenil na Syčáka svoje obrovské zuby a mohutně zavyl.
To už bylo na Syčáka moc! Utíkal až se za ním prášilo!
Babička Adélka, myslivec Albert, vlk Fred a Karkulka se smáli až se za břich popadali a radovali se jak dobře Syčáka postrašili a jak to dobře dopadlo. Vše oslavili výbornou Karkulčinou tvarohovou bábovkou a šípkovým vínem. Syčák ještě teď všude vypráví svým vypečeným kamarádům o požíračích pytláků a nebezpečném lese. My si optimisticky myslíme,že se dal na lepší cestu. A v lese je zase vše jak má být.
A mimochodem, víte, že vlci mají rádi banány. Zeptejte se v liberecké zoo. :-)
k prodeji zde
postava Karkulky roztomilé starostlivé dívky, která je sežrána zlým vlkem i s babičkou žijící opuštěně v lesním příbytku, statečný myslivec a rozpáraný vlk zanechává možná v dětské mysli spoustu otazníků ???
Nic proti klasickým starým pohádkám - předkládáme naši verzi pro ty, kdo milují vlky.
My tedy ano :-)
Byla jedna šikovná děvčička. Říkali jí červená Karkulka.
Její nejoblíbenější barva byla totiž barva vlčích máků, lesních jahod, jeřabin a muchomůrek. Bydlela v malé chaloupce blízko lesa. Uměla výtečnou tvarohovou bábovku a šípkové víno. V lesní chaloupce bydlela její babička Andulka. Karkulka ji ráda a často navštěvovala. V lese bydlel myslivec Albert. Byl to milovník zvířat a flintu měl jen na pytláky. V lese taky bydlel vlk Fred. Pomáhal Albertovi hlídat les, aby vše bylo tak, jak má být. Jednoho dne se Karkulka zase vydala na návštěvu k babičce s čerstvě natrhanou kyticí voňavých květin, upečenou bábovkou a výtečným šípkovým vínem. Společně se všichni sešli, povídali si co je nového a měli pohodu.
Měl by dostat pěkně za vyučenou, že?
Tak jdeme na to!
Tak ten pytlák Syčák se vydal na lup do lesa. Měl totiž políčeno na mladé zajíčky. Karkulka zahlédla pytláka na kraji lesa a hned od babičky Adélky zatelefonovala myslivci Albertovi a ten zašel za Fredem.Vlk Fred zaběhl do chaloupky k babičce a přestrojil se za Karkulku. Zajícům dal echo, aby se dobře schovali. Potom se jen tak potuloval po lese až jakoby náhodou narazil na Syčáka .
Dobrý den pane Syčák.
Dobrý den Karkulko.
Kam jdete pane Syčák?
Ale, k babičce do chaloupky. Spravit jí budík, zalhal zbrkle Syčák.
To jste hodný. Tak to půjdeme spolu.
To se ale Syčákovi moc nehodilo. Ale co mu zbývalo. Poslušně kráčel vedle Karkulky. Po očku po ní pokukoval a plánoval jak z toho ven.Vlkovi ale Karkulčina čepice moc neseděla.
Karkulko jak to, že máš tak chlupaté uši a tak velké zuby.
To mám na strašení pytláků. To víte v lese se občas potulují. Ale mylivec Albert má na ně políčeno. O tom se nesmí mluvit. Vám to ale prozradím. Babička totiž není babička Adélka ale přestrojený krvežíznivý vlk. Ten les je opravdu moc nebezpečný. Potuluje se tu i přestrojený strašlivý požírač pytláků za myslivce. Ten už jich sežral. Myslím, že jen vloni jich byla nejmíň stovka. Takového pytláka pozná podle čichu na sto honů. Ráno jsem ho potkala a říkal, že dneska cítí že se asi dobře nají.
A nakonec !!!!!!!!!!!! Já vůbec nejsem Červená Karkulka! Strhl si Fred čepec. Ale vlk s velkými zuby, co vůbec nemá rád pytláky!!!!!!!! Vycenil na Syčáka svoje obrovské zuby a mohutně zavyl.
To už bylo na Syčáka moc! Utíkal až se za ním prášilo!
Babička Adélka, myslivec Albert, vlk Fred a Karkulka se smáli až se za břich popadali a radovali se jak dobře Syčáka postrašili a jak to dobře dopadlo. Vše oslavili výbornou Karkulčinou tvarohovou bábovkou a šípkovým vínem. Syčák ještě teď všude vypráví svým vypečeným kamarádům o požíračích pytláků a nebezpečném lese. My si optimisticky myslíme,že se dal na lepší cestu. A v lese je zase vše jak má být.
A mimochodem, víte, že vlci mají rádi banány. Zeptejte se v liberecké zoo. :-)
k prodeji zde
