Prenatální rozhovor dvojčat
A: "Věříš vlastně na život po porodu ? "
B: " Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady je jenom proto, abychom rostla a abychom se připravila na život po porodu, abychom byla dost silná na to, co nás čeká."
A: To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vlastně takový život vůbec vypadat?"
B: Ani já to nevím přesně. Ale určitě tam bude mnohem víc světla než tady. A možná, že dokonce budeme běhat a jíst ústy."
A: "To je úplný nesmysl. Běhat, to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A mimoto je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je krátká už teď."
B: "Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak než jak jsme tady zvyklí."
A: "Vždyť se ještě nikdo nikdy zpoza porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu."
B: "Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat...ale v každém případě pak uvidíme maminku a ona se o nás postará."
A: "Máma?!? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?"
B: Vždyť je všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, prostřednictvím ní. Bez ní vůbec nemůžeme existovat!"
A: "To je pěkná hloupost ! Z nějaké mámy jsem ještě neviděl ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat."
B: "Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá. Nebo cítit jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom!"
Žalm 139 : 16
Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části, pokud jde o dny, kdy byly utvářeny a nebyla ještě žádná z nich.
